Ve skutečnosti jsou ale Holubci dva – Jindřich a Michal. Jindřich hraje na elektrickou kytaru stylem evokující jazzovějšího Petra Vášu v období Z kopce. Ovšem Jindra k tomu přidává přirozenou funky hru pravou rukou, kytaru jinak ladí skoro na každou druhou píseň. má mnohem rockovější drive a taky dokáže vystavět opravdu vtipné sólo. Michal přidává svou nekompromisní basovou linku (místy až dunajovskou, častěji s prvky funku a slapující). Je příjemné v podzemních vodách zase slyšet plný a znělý hlas, který se nebojí zpívat jak přirozeně, tak se pitvořit na hranici hysterie. Se slovy si Holubec hraje skoro jak rapeři a volně přechází až do jazzového scatu. Texty jsou pak odlehčenou poezií (třeba monolog stařečka, který léčí ptáčka nebo bieblovské o lodi jež dováží banány a kávu)... Dovolím si ošemetné přirovnání stylu Jindry Holubce k již zmiňovaným Z kopce, ale zkříženými s James Brownem... (Josef Jindrák – Polí pět, Skrytý půvab byrokracie)

www.bandzone.cz/jindraholubec