Na první pohled docela normální rocková kapela, pohybující se na pomezí punku a kytarového písničkářství. Jenže Živé kvety umějí nejen složit skladby s fantastickým, silným nábojem, ale nádavkem k tomu přidat ještě silnější manifest lyrické výpovědi. Fascinující zpěvačka Lucia Piussi je slovy Šiny z Longital „držka“: škrábe po zádech, je nám z ní až mrazivě, ale nelze ji přeslechnout. Jak trefně vyjádřil kolega FFF z Freemusic: „Už dlouho se mi nestalo, abych cítil tak silné generační souznění, jako při poslechu Slobody. To, že jsem nikdy nebyl v Blave, neslyšel Kosu z nosa, a především nejsem žena, na tom nic nemění. Už dlouho se mi nestalo, aby mi při textech nějaké československé kapely přebíhal mráz po zádech. Možná jsem s přibývajícím věkem "nostalgickej jak stará kurva", ale mnohem pravděpodobnější je, že mi tady (v Česku) zkrátka chybí kapela, která by mluvila za mě, která by tak trefně dokázala popsat pocity třicátníků. Husákovy děti to za mě neudělaly, sorry.“