Co je Žebřiňák?

V regionálním týdeníku Slovácko jsme se mohli dočíst: "Na Horňácku sa povídá, že Žebřiňák vznikl jen díky Janě Vrémské z Lúky, která svou krásou učarovala nejedného pitomce z okolních dědin. Prý jednoho dne ráno, když šla Jana s uklizečkou na nákupy a přitom se prodírala smečkou svých nápadníků, z ničeho nic se otočila a zakřičela do davů mladých mužů: "Vezmu si toho muže, který udělá nejlepší regionální festival." Všichni se v tu ránu rozutekli do svých domovů a začali plánovat festivaly. Na její popud vznikly například Lipovský rej, Vlkošský lis, Jarní velická harmonie s hudbou a pivem a v neposlední řadě festival Beseda u bigbítu. Všechny akce měly něco do sebe a žádná, kterou Jana navštívila, se už nikdy neopakovala. Nenavštívila pouze jedinou, a to proto, že ji při cestě na poslední festival taxikář omylem zavezl do Tasova v Čechách. A tam se prý Jana provdala a nikdo si na ni už nevzpomněl. Zato na TASOV lidé vzpomínají rok od roku víc. Tímto Janě Vremské děkujeme za podnět k založení Žebřiňáku, který byl stavebním pilířem k pořádání podobných akcí."

Sama trojice introvertních chlapců, která za Žebřiňákem původně stála, ale mluví jinak. A čert ale aby se v tom vyznal. Do každého ze dvou našich nejčtenějších deníků totiž řekli něco jiného:
MfD: "Vznikem Žebřiňáku jsme se chtěli zasadit o renesanci důmyslného zemědělského zařízení, které Horňákům po léta poctivě sloužilo k převážení sena, obilí i opilých kamarádů a na jehož význam se pomalu, bohužel, zapomíná. Koneckonců i proto jsme ho na naší největší akci, dvanáctém ročníku Besedy u bigbítu v Tasově, postavili. A i když nedostál původnímu poslaní (místo vedlejšího pódia pro vypravěče-básníky se stal útulkem pořadatelů, vyhýbajících se tam dobře zaplacené práci), návštěvníky potěšil jako víceúčelový odkládací prostor."
Právo: "Už dříve jsme se svou předstíranou altruistickou činností snažili získat přízeň mladých slečen. Vzhledem k našemu nevábnému vzhledu a vysokému věku se nám to ale nedařilo: získali jsme pouze přízeň kamarádů, které jsme opakovaně zvali zadarmo na pivo. To nás samozřejmě, coby lidi nesmírně ješitné, psychicky velmi mučilo..., dokud jsme nepochopili, že odpovídajících výsledků jsme schopni dosáhnout pouze spojením našich neenergických sil. Že to byla utopie, jsme zjistili až pár měsíců poté. Nyní se situaci pokoušíme řešit tučnými úplatky: velickou goraukou. A zatím to funguje..."


Jisté je, že Žebřiňák chlapci vyvezli ze stodoly v březnu L. P. 2004 a do stanov si naložili mnoho cílů:
a) podpořit amatérskou alternativní kulturu v regionu Slovácka
b) podpořit tradiční kulturní dědictví a folklór na Slovácku
c) výše uvedené realizovat prostřednictvím pořádání hudebních produkcí, na kterých budeme podporovat zejména amatérské hudebníky a divadelní umělce, a výstav, zaměřených na prezentaci začínajících regionálních fotografů, básníků, malířů ad.


Jak vznikla Beseda?

Ne že bychom na tomto místě chtěli snižovat zásluhy Jany Vrémské (viz "Co je Žebřiňák?"), to ne, ale faktem zůstává, že ona vlastně roznětkou Besedy nebyla. Hlavní zásluhu nese na svých bedrech Soňa Valášková z Lipova, která si jednoho dne u plotny povzdechla: "Staňo, už mám toho tvého nicnedělání a válení v pelechu po krk, měl bys konečně něco pořádného dělat!" A tak Staňa koupil péáčko, naučil se zvučit a L.P. 1992 pozval tři ostřílené grupy z okolí, na které přilákal patnáct lidí (dvojčata zplodil až o mnoho let později).

Kdo by tehdy tušil, že se festival Beseda u Bigbítu, konaný v remízku na úpatí Bílých Karpat u slováckého Tasova, za deset let (tehdy již čtvrtý rok pod taktovkou nesmělých hochů z budoucího Žebřiňáku) rozroste na dvoudenní, resp. třídenní akci, na kterou budou vedle všech návštěvníků nadšeně zpomínat i více než dvě stovky žánrově velmi rozrůzněných muzikantů, divadel, básníků a lidových umělců…

Už od svého vzniku Beseda u Bigbítu podporuje menšinové žánry a podílí se na vytváření platformy pro konfrontaci talentovaných amatérských hudebníků se zkušenými muzikanty z celé Evropy. Na dvou festivalových pódiích se každoročně setkávají kapely bez žánrového omezení, včetně soudobé opery nebo cimbálky. Mezi největší hvězdy, které na festivalu vystoupily, patří francouzský trumpetista Erik Truffaz, finští Waltari, Wanda Johnson & Shrimp City Slim Blues Band (USA), Másfél (H), Tres Hombres (H), Felix Kubin (D), Besh o droM (H), Erik Sumo Band (H), z česko-slovenských kapel např. Tata Bojs, Polemic, Bluesweiser, Boboš & Frozen Dozen, Peter Lipa, Mňága a Žďorp, Anna K, Psí vojáci, Už jsme doma, Lavagance, Chiki liki tu-a, Vypsaná fixa, -123 min., Jan Budař, Jiří Schmitzer, Vladimír Merta, Václav Koubek a stovky dalších.

Festival je organizován hlavně z osvětových důvodů a bez komerčních ambicí. Organizátoři z občanského sdružení Žebřiňák společně se stovkou dobrovolníků investují energii a čas do udržení tradice festivalu, zvýšení jeho kvality i rozšíření doprovodného programu. Dlouhodobě přitom rozvíjejí s podporou přeshraniční spolupráci se Slovenskem a v roce 2010 už druhým rokem spolupracují také s partnery z Maďarska a Polska.

V nezaměnitelné atmosféře TASOVA už vzniklo mnoho velkých lásek, zplozeny byly desítky dětí, vypity hektolitry piva, spišské borovičky i propašované domácí gorauky, řečeno mnoho milých vět… Slovy strážnického undergroundového umělce Okyna: "TASOV ně dycky pohladí na duši. Každý rok tu potkám moře známých, nádherné děvčice (loni jsem kvůli jedné ani nestihl vystoupit), hraje tu skvělá muzika, pivo ně tu chutná… Enom ta rána pak bývajú těžká, vzpamatovávám sa z teho nejmíň čtrnáct dnů…"