malíř a performer – improvizovaná malba v plenéru

„Mládí Formanovo patří velkým mistrům
jimiž uvržen navždy do hlubiny světa
a o klid přichází
puzen mu rodově danou potřebou poznávání
a kdy jen v okamžicích uchopení dějů věcí – jako tvůrce -
- spočinutí – však míjivé získá
v běhu věcí překotného světa unaven a dá-li Bůh, až na Věčnosti odpočinutí
čichá a – jak ví – ne v ranách jeho chlípnosti klid, leč propast se rozprostírá
z důvodu poctivé však jeho hry – světlo cíle, pablesk pravdy v obrazech jeho zračí.
Jako mručivý medvěd pod skalním převisem za řehotu feny slízá fosfor padlého troucha pro dotek
štětce, jež se tíhou tou chce až zlomit.
Jako osel neúprosný roztříští (již tak dost bolavou hlavou) skleněné výlohy mnohem chlípnějšího světa užitků a výhod.
On – roztrhne svůj mozek vedví
na kusy rozřezán ti hnusný spadne do polévky
ne rychle, ale celou délkou svého žití, dlouze tak, že až za nehty a pod bělma očí a do morků, vysoko i napříč, že zbavit se jej nelze a tam pak plave na pažitce, cení svých pět zubů, směje se a zkoumá její – pažitčinu – buněčnou stavbu.

„Tak podobá se sám svému dílu, jeho mysl zapomíná na krásu a stává se jak samotnou frotáží života.“ (Miloslav Černý)