Tak jako v sobě slovo eggnoise spojuje maximální řád s chaosem, tak mísí kapela eggnoise sofistikovanou hudební kompozici s punkovým drivem a živelností. Kapela počala svou pouť kolem roku 1994 a od té doby se neustále vyvíjí ve všech ohledech. Křivka kterou rýsuje procházejíc hudebními žánry jako grunge, punk, rock, jazz a pop se neustále rozšiřuje jakousi odstředivou silou. Není možné zůstat na jednom místě, ale není ani možné opustit dobytá hudební území. Dokladem této centrifugální tendence kapely je její nové album Albumen, které je samo explozí stylů a různorodých přístupů k hudbě.

Kapela má nyní na svém kontě dvě alba. První, nesoucí název What A World, vyšlo v roce 2003, obsahuje patnáct skladeb a může být vhodným úvodem do písničkářského umění kapely. I přes komplikované aranže a burácející kytary má veskrze akustický charakter. Album si vysloužilo nominaci na cenu Akademie populární hudby v kategorii jazz/blues. (To ale jenom proto, že neměli škatulku punk-jazz.) Po čtyřech letech přichází kapela s novým albem, které se od prvního naprosto liší. Na desce producentsky spolupracovali Vladimír Pecha (Načeva, Soil, Lenka Dusilová), Martin Gašpar (Peter Lipa Band, Jana Kirschner, No Name atd.), Peter Binder (Karel Plíhal, Aneta Langerová, Pavla Milcová, Ester Kočičková), Dušan Lipert (Ohm Square, Colourfactory, Sebastians), Daniel Salontay (Longital, Zuzana Homolová), Michal Pajdiak (Alvik) a Tomáš Jakl (Jedly). Díky této spolupráci se kapele eggnoise podařilo rozšířit svůj zvuk o elektronické zvuky a o modernější žánry. Album nese název ALBUMEN a vychází na jaře 2007. Zatímco album What A World bylo vydáno pod hlavičkou Sony/BMG, aktuální deska vychází na vlastním labelu.

Přes svou zálibu v experimentech studiové tvorby zůstává kapela eggnoise živou kapelou. Její koncertní vystoupení jsou pokaždé plná energie, humoru a jedinečných okamžiků. Na jednom pódiu si kapela již zahrála například s belgickými dEUS, anglickými The Levellers a slovenskými Longital. Živá vystoupení se zvláštním způsobem doplňují s nahrávkami na albech a dokáží zaujmout posluchače nejrůznějších zaměření.

... Rozehrajeme hranice stylů ještě o něco víc, opustíme známá území a vydáme se na širé moře hudby. Nedostaneme se tím k pravé podstatě hudby, k srdci hudby, které beztak vždy tluče v nějakém stylu. Můžeme ale zaslechnout šum hudby jako živlu, jenž prochází všemi styly. Albumen (bílek) není srdcem všeho, ale mořem, do kterého je vše vnořeno. Nemá jinou funkci než právě tuto: obklopovat a hýčkat vše, co se rodí, tlumočit vibrace různých prostředí. Nejniternější záhada hudby je mnohem spíše než nějakou podstatou a srdcem ztělesněna mořem albumenu: totiž ta záhada, že hudba je zároveň vejcem a hlukem.

www.eggnoise.cz